Modlidba koně
Když je denní práce dokončená,ukryj mě, vyčisti mi stání a nenechej mi příliš malé místo ve stáji.Dej mi jídlo a pití a starej se o mě.
Mluv na mě svým hlasem,když mi dávaš otěže, buď na mě hodný a já ti budu sloužit ještě raději a budu tě milovat.Netahej za otěže,nepoužívej bič, když jdeme do kopce, nebij mě nebo mě nezraň když ti nerozumím, ale dej mi čas abych pochopil.
Nemysli si že jsem neposlušný když selžu, při plnění tvého přání-možná je jen něco špatně s mým postrojem,nebo s mými kopyty.
Zkontroluj mé zuby když nejím, možná mám nějaké zkažené, víš,že to bolí.Nepřivazuj mě příliš těsně a nestříhej mi můj ocas, mou jedinou zbraň proti komárům a mouchám.
A když příjde den, drahý pane, kdy už mě nebudeš potřebovat, nenechej mě hlady nebo na mraze a neprodávej mě.Bůh se ti za to odmění, o to tě prosím teď i na věčnost a nemysli si, že mi chybí respekt, když to činím jménem toho, kdo se narodil ve chlévě Amen.
Koňské Předsevzetí- neuteču, když můj jezdec vypadne.
- nebudu se snažit vyválet v kaluži, když je můj člověk nahoře.
- nebudu domů chodit rychleji, než směrem ven.
- slibuju, že nebudu švihat ocasem,když můj člověk vybírá zadní nohy.
- nebudu kousat do kovářova zadku jen proto, že se nudím.
- svému člověku nebudu smrkat do trička.
- nebudu nahánět poníky do ohradníku, abych se přesvěčil jestli je zapnutý proud.
- uznám, že ne všechny mrkve jsou mé.
- nebudu už víckrát kousat koně do zadku, aby bylo trochu veselo.
- přestanu se lekat předmětů, které jsem viděl stokrát předtím.
- zapamatuji si, že auta koně nežerou.
Báseň
Když se narodil,tak do chvilky už na svých dlouhých nohách stál,
do hodinky už matku předbíhal,
po pár dnech už bylo na něm znát,
že pocit vítězství,kupředu ho bude hnát.
Jak rostl,sílil,vítězil,
žlab plný měl a přátelství,
tu péči ze všech nejlepší
a měl se jako král.
Po roce však tep a špatný stav,
dala nemoc o sobě znát,
po pokusech zachránit ta jeho vítězství,
špatný stav ukončil jeho přátelství.
Pak z rukou handlířů,
dobu putoval,
až z hodného koně,
velmi zlý se stal.
Za pár korun zachráněn byl,
z rukou překupníků,
a s mladou holčinou,
zas znova životem,učil se jít.
Kopyta koní,zvířený prach,
lidský hlas a lásku,
chvilku mu dalo,
než naučil se zas znát.
Dnes už je z dívky žena,
z koně zas šampión,
nemoc i zloba už pasé jsou,
vždyť chtěl jen lásku a té dostal víc než dost.
Na náhrobku mu jednou bude stát,
že zvítězil nad zlobou tisíckrát
a v srdcích zůstane jeho dech,
že nešlo jen o ta vítězství.
a hlavně ráda ho mám! potom se na mně toužebně podívá...
